Jaderná válka je blíže, než si myslíme

V současné době se v Koreji opět haraší zbraněmi. Což o to, haraší se tam každou chvíli, severokorejský režim válkou vyhrožuje tak třikrát týdně, snažíce se vynutit si od bohatého jižního souseda větší dodávky potravin a energie. Poslední událost torpédování a potopení jihokorejského plavidla je ovšem už trošku jiné kafe.

Stručná historie severokorejského ostrova v pár větách: Japonci okupují celou Koreu. Po druhé světové odchází pryč a začíná boj o moc. Kapitalistický autoritářský jih a komunistický sever s hrdinou odboje Kim Ir Senem. V padesátých letech boj o poloostrov končí příměřím a demilitarizovanou zónou kolem 38. rovnoběžky. Zpočátku zaostalejší jih za podpory USA předstihuje sever, který se v devadesátých letech kvůli pádu komunismu ve východním bloku dostává do izolace. Režim se uzavírá do sebe a stále více se upíná k podivné čučhe, teorii založené na samostatnosti režimu. Jediné příjmy má KLDR z vývozu zbraní. Umírá Kim Ir Sen a vlády se ujímá jeho syn Kim Čong Il.

Severokorejský režim je od nás vzdálený pár tisíc kilometrů, a tak mu většina z nás nepřikládá žádnou důležitost. Tohle se nás přece netýká. Občas se pobavíme nad bizardními zprávami, které se k nám přes železnou severokorejskou oponou dostanou, ale tím to končí. Pokud bych měl označit místo na zeměkouli, odkud v součastnosti hrozí největší nebzpečí, bez rozmyslu ukáži na KLDR.

KLDR údajně vlastní jaderné zbraně. Někdo tomu věří, někdo ne, nicméně severokorejci dělají vše pro to, aby se věřilo, že ano. Atomová bomba má sloužit jako odstrašující prostředek proti imperialistickým útočníkům snažících se o zničení prosperujícího severokorejského státu. Dle mého názoru, pokud severokorejci nějakou bombu mají, je její vlastnictví ryze útočného charakteru. Poslední události mě v tom jen potvrzují. Předpokládám, že tu bombu skutečně mají.

Po smrti Kim Ir Sena, charismatického vůdce, který severokorejský lid osvobodil od nenáviděných Japonců, nastoupil na jeho místo jeho syn, milovaný vůdce Kim Čong Il. Ten se nikdy nedokázal vymanit ze stínu svého otce. Malý, nedorostlý skřet, hloupoučký nedouk bez jakéhokoliv talentu. Nikdy nic nedokázal, nic za ním nezůstane. Jeho otec je legenda, on je pouze paskvil, který nikdo nebere vážně. Ovšem Kim je právě ve své omezenosti velmi nebezpečný. Touží snad více než kdokoliv jiný dosáhnout olympu. Ví, že se zbídačenou KLDR mnoho slávy nedosáhne. Ano, jeho vlastní lid ho „miluje“, všude visí jeho fotky, ale mimo hranice už ho nikdo vážně nebere, dokonce i největší spojenec Čína z něj má víceméně legraci. Jediné, co mu zbývá, aby se zapsal do světových dějin, je válka. A to pokud možno jaderná.

Kim umírá. Je prolezlý chorobami a času mu zřejmě mnoho nezbývá. Nemůže jen tak přijít k hranicím a tam odpálit atomovku, přece jen aspoň ve své vlastní zemi chce vypadat jako obránce a ne jako agresor. Potajmu tedy vysílá ponorky a zkouší vyprovokovat Jižní Koreu k čemukoliv, co by se dalo označit jako vyhlášení války. A zdá se, že se mu to povedlo. Potopení jihokorejského křižníku by se mohlo stát onou rozbuškou nového zničujícího konfliktu na korejském poloostrově. Jižní Korea sice tvrdí, že neodpoví vojensky, nicméně Kimovi možná bude nyní stačit jen další sankce uvalené na jeho zemi. Bude mít v ruce alespoň nějaký argument, otázkou je, zda-li přesvědčí i své generály, že tohle je ta pravá chvíle zničit Soul a USA a srazit jej do kolen. Pokud se tak stane, scénářů jak to celé bude pokračovat, je několik, jedno ale budou mít společné a to odpálení atomovky. Buď jí Kim pošle někam nad Jižní Koreu a tam nadělá paseku (podívejte se, jak jsem toho pyšného souseda potupil), nebo se mu to nepovede a odpálí jí na svém území před postupujícími spojeneckými armádami (taktika spálené země, když to nemůžu mít já, tak ani vy ne). V každém případě Kim z tohoto konfliktu nemůže vyjít jako vítěz, USA a Jižní Korea si moc dobře uvědomují, že pokud Kim vyvolá válku, nemohou se jen bránit na hranicích, ale musí mu dát pořádně přes prsty a sesadit ho ze sedla, jinak by se v budoucnu mohli dočkat dalších nepříjemností a to nejen ze strany KLDR.

Pro Kima by to každopádně dopadlo špatně. On to moc dobře ví, ale také ví, že tak jako tak za pár let zemře, a vize toho, jak stojí jako poslední mohykán nad ruinami Pchjongjangu, je pro něj natolik lákavá, že si to možná dovolí risknout. Kimovi nejde o lidi, jen o sebe samého a o jeho místo ve světových dějinách, kde by v případě přirozené smrti doma v posteli určitě neskončil.

KLDR je v dnešních dnech velmi žhavé téma a málokdo si to uvědomuje. Pokud Severní Korea vlastní jadernou zbraň, v historii lidstva jsme dle mého názoru nebyli nikdy tak blízko jaderného konfliktu. Nebyl by sice zničující pro celou planetu, jak to hrozilo v dobách studené války, ale jakákoliv jaderná nálož odpálená ve válečném konflitku, je pořádný krok blíže k armagedonu, ať si ho představujeme jakkoliv. Zde nezbývá než věřit západním zpravodajským službám a jejich informacím o severokorejském jaderném programu a soudnosti všech zúčastněných stran.